GEM REFLECTION

  aktualizováno 2.6.2011

    Přemýšlel jsem, zda vůbec chci mluvit o mém technickém zázemí a prozrazovat věci získávané po dlouhý čas. Jelikož jsem začínal v době, kdy prakticky nefungoval internet, žádné tutoriály, ani USB, techniky málo a drahá, vážím si určitě mých zkušeností daleko víc, než by si vážila dnešní zmlsaná populace. Čím víc si můžete dovolit, tím méně si toho můžete vážit. Není to samozřejmě pravidlo a na to hned navážu jedním faktem.. Mít spoustu hardware neznamená hned uspokojivý výsledek. Vždy je na člověku namačkat a nakroutit ty správný zvuky. V dnešní době a s dnešní technikou může začít skládat hudbu úplně každý, proto vlastně nemám co tajit a naopak by mi udělalo radost, kdybych někomu svými skromnými postřehy pomohl. To, co zde píši není návod, ani machrování zkušeného orla (žádný zkušený orel ani nejsem). Je to můj příběh a technické postřehy hudebního amatéra, který má hudbu jako koníček a stále se za profíka nepovažuje.

 Úplně na začátku úplný začátek přeskočím, protože jak jsem trávil chvíle v hudební škole by stejně nikoho nezajímalo a tématicky to je jinde. Upřesním jen to, že proběhly 4 roky na klavír a 5 let na jazztrubku. Naučil jsem se noty a ovládat vícero hudebních nástrojů, což považuju za primárně důležitou věc. (O hudebním sluchu nemusíme snad mluvit, protože jestli ho postrádáte, netrapte lidi kolem svými výtvory. Upřímnost a následná soudnost je zde na místě.)
   První třesk proběhl ve 13 letech s příchodem perzonál kompjůtru Commodore 64.. Nějaká bicí mašinka, music maker (měl jsem ho na kartridži, takže program naběhl ve chvíli, kdy se zapl počítač:), a vůbec luxusně hrající gamesy, to byly první impulzy, které mi zřejmě ukázali cestu. Tehdy to bylo jako učit se mluvit, nebo chodit. Poznávání ovládání virtuálních udělátek a bazmeků mě strašně bavilo. Vyrobil jsem si taky z krabicí od bot a demontovaných reproduktorů ze starých televizí "reprobedny" (jako zesilovač posloužil výstup z televize) a první workstation byla na světě. V tuto chvíli se nedá mluvit o nějaký tvorbě. O tvorbě už vůbec. Prozatím můj koníček akorát dráždil rodiče, kteří preventivně zjišťovali, kde sídlí ten který dětský psychiatr.
   Po rychlém smíření blízkých s mojí úchylkou generovat nesmyslné pípání a hučení přichází po pár letech totální zlom v podobě stroje AMIGA 500. Už to, že jsem přešel z kazet (C64) na diskety, znamenalo velký pokrok a cítil jsem se jako bůh. Amiga měla skvělý zvuk, i když jen 8bitový, ale už to hrálo stereo. Koupí sampleru "Cvrček" se stala Amiga mým miláčkem, co umí samplovat. Po vyzkoušení několika hudebních programů jsem zůstal u zázraku s názvem "Protracker".

   Tento prográmek uměl přehrávat 4 stopy. 2x vlevo a 2x vpravo. Zápis se prováděl jen přes klávesnici počítače. Amiga neměla (narozdíl od atari 1040) vlastní midi, tak byl problém bez dalšího nutného (a nedostupného) hardwaru připojit klávesy, či cokoliv komunikující po midi. Díky malému počtu kanálů bylo nutno se naučit spojovat samply do sebe, aby se nám vtěsnaly všechny zvuky, co chceme zahrát najednou. Bez manuálu a v angličtině jsem program tak nějak zvládl a zvykl si na něj. Uživatelsky byl nejpříjemnější a nejjednodušší z těch pár softů, co byly v té době k dispozici, proto jsem u něj po celou dobu amigy zůstal a snažil se ho pochopit co nejvíc. Jsem typ člověka, co si snaží nástroj osvojit, zůstat u něj a těžko se mi pak přechází na nový systém. Jelikož mě zajímalo hlavně skládání hudby, trápit se s novým softem znamenalo jen ztráta času a nemožnost si v klidu komponovat. 
    Protracker se sám nabízel ke tvorbě rovných beatů a spolu s nadšením do elektronické hudby mi z něj začali lézt tech-houseové skladby. Systém byl jednoduchý. Bumbum, tsstss, mmcámmcá.. Hlavně to muselo dělat symetrický bordel. Uvědomil jsem si další důležitou věc. Singl-člověk, který si komponuje muziku sám, musí zvládnout a poznat všechny nutně používané nástroje. Základ jsou bubny. Začít s jednoduchými takty a naučit se dělat vlastní smyčky (zápis každého úderu zvlášť). Basa tvrdí muziku, jak se říká a na amize to byl problém. Sehnat dobrý sampl a při 8 bitech se stalo dobrodružstvím. Zhmotňovalo se zoufalství a spousta času trápení vystřídal jakž takž poslouchatelný výsledek (v rámci 8bitů). Další všemožné nástroje, od synthů až po piano a FX zvuky, se mi relativně dařilo zvládnout, protože střední frekvence amiga hrála nejlíp (u 8bitů jsou logicky střední frekvence nejmíň poničené). Upozorňuji, že se pracovalo jen se samply. Za prvý žádný synťáky (pracující pod protrackerem) na amigu neexistovaly, za druhý protracker toto ani neuměl a za třetí s 1 MB RAM by to bylo stejně nemožné. 
   Skládání hudby postupným přidáváním stop, (takže není možnost jako u několika muzikantů, kteří hrají na nástroje všichni najednou a je slyšet okamžitý efekt) si vyžaduje největší trpělivost a trochu předvídat, jak by mohl výsledek vypadat. S omezeným počtem samplů a možnostech softwaru se komponování stává spíše metodou pokus-omyl. V drtivé většině jsem nevěděl, co z toho vyleze a mnohdy jsem bezmyšlenkovitě kombinoval samply a čekal, až spolu začnou "fungovat". Také doba skládání začala být neuvěřitelná.. Dokázal jsem složit skladbu za 2 hodiny a byl jsem (naivně) přesvědčený, že je hotová (toto se odehrávalo kolem roku 1995). Měl jsem chvíle, že během dne jsem vytvořil tři "kompletní" tracky. Takto jsem se dostal k okamžiku, kdy jich bylo dost a chtěl jsem své skladby předvést veřejnosti.
    Od kamaráda jsem si půjčoval druhou Amigu 1200 a vymýšlel systém, ze kterého budu hrát "live". Už tenkrát přinesl na Ústecké světlo hiphopový DJ a grafiťák Sake-ex gramofony Techcics 1210, což pro mě byla velká inspirace a další zkušenost. Potřeboval jsem 2 Amigy, abych mohl bez pauzy míchat (v začátcích spolu s DJjem Zmat-ekem) svoje skladby. Byl to zážitek, neboť jsme mezi skladbami žonglovali s disketama a míchali hudbu z Amig jako z playerů. Na první veřejný hraní asi nikdy nezapomenu. Bylo to 7. října 1997 (úterý), kdy jsme dostali prostor v ústeckém klubu 4ka. S tímto systémem jsme hráli asi 2 roky, než přišla první 486 a další láska na dlouhou dobu se jménem Fruity Loops.

    Tento systém v prvních verzích byl velmi jednoduchý, ale už nabízel (pro někoho, kdo odrostl na amigáckém protrackeru) nevídané možnosti. Finanční situace mi umožňovala jen to nutné a základní vybavení, ale možností v tu chvíli ve FL bylo tolik, že nic navíc jsem ani nepotřeboval. Až později se ukázalo, že k vlastní škodě nepracuju a neučím se např. profesionální Cubasse a veškerý čas trávím s FL. Trackerózní sekvencery se mi dostaly do krve a nepřijímal jsem jiné (mnohdy lepší) postupy. Jen jsem pokračoval v tom, co jsem se naučil na Amize. Princip byl takřka totožný. Dodnes jsou FL považovány za neprofesionální software už z důvodu absence notového zápisu, který osobně nepovažuju za tolik důležitý. Postupem času a práce na novějších verzí FL se ujišťuji ve správnost výběru programu a nové možnosti (hlavně funkce pianoroll, umožňující zápis bez omezení) z něj dělají plnohodnotnou workstation. Tento "studio-setup" byl stejně jednoduchý, jako všechny předešlé. Měl jsem stolní PC (první byla 486 na 100Mhz), zesik plus 2 repráky a popelník. Nacházíme se v době kolem roku 2000. Na akcích jsem hrál z 1 PC a 1 CD playeru (v této době s DJjem E-onem, který vlastnil gramce a hrál techno (těžko specifikovat, co jsme to vlastně hráli)). Jak ubíhal čas a hraní na akcích, mé ucho začalo varovat před všemi možnými nedokonalostmi. Především nedokonalostmi tracků samotných a jejich masteringu. FL jsem měl docela zmáknuté, ale udělat ten správný groove znamenalo začít správně ovládat ekvalizéry, limitery/kompresory, stereo, aranž, mastering atd. Prostě ten hlavní mozek, bez kterého je technika jen studený kov a změť součástek bez duše.
    Vnitřně jsem čekal na dobu, až budu moci upgradovat na rychlejší PC a konečně využít i softwarovou syntézu. I na prvních PC jsem používal pouze samply. Výkony mých prvních PC víc nedovolily a každé procento výkonu bylo cenné. První AMD Athlon 1GHz mě opět vyhodil do vesmíru jak Rimmer celou svojí posádku. Znamenalo to možnost rozbzučet synťáky a pracovat v realtime s celou skladbou. Opět jsem rychle narazil na strop, ale tento výkon mi na nějaký rok stačil. Alespoň jsem "nepřeplácával":). V domění, jak mám vše, co k životu (tedy tvorbě hudby) potřebuji, jsem prožil nepříjemný šok. Seznámil jsem se přes E-one s Envelope Generatorem (tenkrát fungoval ve svém projektu Electra Glide) a po první návštěvě jeho studia jsem se asi 3 dny na své PC ani nepodíval. Opravdu studio jako ze sna.. Uvědomil jsem si svojí nicotnost. To byla ta největší motivace, kterou jsem v životě kdy zažil. Nebylo to v žádném případě o závisti (sociální rozdíly také udělají své), ale o možnostech toho, co lze se zvukem provádět (v mém případě těchto možností nedosažitelných). Následná spolupráce s tímto mým guru pomáhá tomu, že se rychle učím co a jak může fungovat a hodně mi to pomohlo v dalších etapách produkce. Díky němu jsem se následně dostal ke goa a psychadelic trance, ale to je jiná kapitola.

    Doba mezi rokem 2001-2005 neznamená žádný velký vývoj. Rozhodoval jsem se, co chci vlastně dělat za muziku a začal jsem být nespokojený s vlastním vyjádřením pomocí hudby. Bavila mě jak taneční, tak pomalá hudba, ale chtěl jsem hrát jen svoje věci. Lehce odbočím a ujasním tuto věc.. Krátce po mém začátku na PC začínám hrát paralelně jako DJ cizí věci a hrát jako projekt věci autorské (své vlastní). Snažil jsem se to rozdělit, což se mi podařilo až s příchodem projektu GEM REFLECTION (o tom později). Ve chvíli, jak jsem začal dělat jak rychlé, tak pomalé věci, se z hudby začalo něco vytrácet a věděl jsem, že se musím rozhodnout pro jednu možnost a té se věnovat naplno. I tak jsem pokračoval ve studii a schánění techniky, i když mi to zrovna hudebně moc nešlo.
     Posílení techniky bylo nevyhnutelné, tak v rámci možností došlo na první FM synťáky YAMAHA DX 21, lepší mix, sluchátka atd. Velkou část mi zabralo zorientovat se ve světě MIDI. Kolem mě bylo pramálo lidí, od kterých se dalo něco naučit a řešit konkrétní problém mi mohl pomoci pouze Generátor z Děčína, takže většinou jen po telefonu, či mailu. Tuto oblast je potřeba nepodceňovat. MIDI je základ i ve světě USBček a potřebuje ji znát (alespoň základy) každý, kdo chce dělat jakoukoliv hudbu jakýmkoliv způsobem (neznalost omlouvá snad jen didžeridistu z Nepálu). Prakticky nic moc složitého to není. Jak se člověk naučí základní pravidla, funkce a vlastnosti, měl by mít vyhráno. Já osobně jsem si MIDI osvojil až relativně pozdě, díky absenci nástrojů a hardwarů, podporujících tuto funkci.

    Posunem se v čase kupředu na důležitý mezník a to rok cca 2005. v té době se seznamuji s Honzou Kořánem (May´B). Začínáme spolu hrát jako BanTha DJs breakbeat, následně víc a víc psytrance, prokládáný drum´n´bassem. Styl co hraju jako DJ se ustálil na psytrance, občas breakbeat a ve stejný čas zakládám downtempový projekt GEM REFLECTION. I přes tlak May´Bho hrát co nejvíc psytrance, mě to táhlo tvořit downtempo/chill hudbu. Ten se po čase kloní taktéž k autorské tvorbě a v GR se stane nedílnou součástí, až do jeho tragického konce.
     Bylo hodně rozpaků, jaký hardware dál kupovat, protože jsem chtěl skládat a také hrát na mejdanech. Jelikož jsme hráli hodně psytrance, to znamená CDčka, pořídil jsem doubleCD OMNITRONIC CDP-900 s mixem OMN. CX-742 EL. Za dobrou cenu uspokojivý materiál. Toto namontované v racku procestovalo desítky parties a sloužilo asi 4 roky, než zkolabovala optika v mechanice.

    K tomu jsem pořídil player GEMINI CDJ-20, abych mohl hrát ze tří playerů najednou. Na fotografii je rack ještě nedodělaný. Chybějí lišty, rohy, uši a byl cítit chemoprén z ještě čerstvě nalepeného koberce. Problém jak hrát na akcích psytrance, či cokoliv jako DJ byl vyřešen, ale jakým způsobem a s jakou technikou hrát vlastní skladby, aby to alespoň trochu vypadalo a fungovalo jako live, prozatím nikoliv. Jak jsem již výše zmiňoval, hudbu jsem skládal ve FL a na živo to z fruitů moc nešlo, krom toho, že jsem pouštěl (sice vlastní) skladby, tak to zase vypadalo jako když pouští DJ. Chtělo to víc zasahovat do děje, ale nevěděl jsem, jak to rozumně provádět. Navíc mě neustále trápil výsledný zvuk. Ještě stále se mi nedařilo dostatečně ovládat jednotlivé efekty a sladit zvuk, aby do sebe pasoval. Vzít v potaz všechny aspekty, které ovlivní celkový výsledek, je v každých začátcích těžké. To je samozřejmě jasné. Je ale nutné každému detailu věnovat co největší péči najednou. Stačí zanedbat aranž skladby, nebo nesprávně nalimitovat basu s kopákem a to ostatní, na čem jste dlouho pracovali se stává nepoužitelným.
    Poznávám, že i na samotném PC lze skládat kvalitní hudbu s kvalitním zvukem a nechuť dál softwarově komponovat se mění na uspokojení z vykoumaných zásad, jak takto pokračovat bez pocitu, že to prostě nejde. Do dnešní doby je srdce mého studia PC (momentální konfigurace je AMD Phenom II x4 2.5 GHz, 4 GB RAM, zvuk Audiophille 2496) s FL studio 7 a minimálně jako sekvencer ho budu zřejmě používat už celý život. Konkrétně FL studio ve verzi 7 umí vše podstatné, co je potřeba od jednotlivého skládání, použití všemožných pluginů ať už efektových, nebo nástrojových a k finalizaci kompletního tracku. Pokud se chcete ubírat cestou profesionála, používejte cubase, nuendo, nebo třeba logic. Jako obhájce a milovník Fruitů musím souhlasit s tím, že jsou výborný kompromis mezi dražšími profi softy a levnější, uživatelsky příjemnější variantou za rozumnou cenu.

    FL studio už samo o sobě obsahuje spoustu důležitých nástrojů a efektů, které dokáží svojí kvalitou opravdu překvapit. Vypíchl bych synťák Sytrus, co dokáže se svými 6ti oscilátory pěkně potrápit procesor, ale odvděčí se výborným zvukem. Kytarový plugin Slayer taktéž výborně zní. S dalšími externími pluginy máte z FL kompletní workstation. Zajímavá a užitečná jsou propojení tzv. rewire mezi dalšími softy, jako třeba Reason. Osobně nejsem zvukový inženýr, který by využil každou příležitost nějaké funkce jen proto, že tam ta funkce je. Je nutné svůj soft znát, ale kvantita u skládání může spíš uškodit.
     Na skládání doma nyní používám tedy PC (doporučuji pro přehlednost a příjemnou práci dva monitory), klávesy M-AUDIO KeyRig 49 a dva mixážní pulty (jeden na vstup a druhý na monitoring), vokoder KORG Microkorg, synthy YAMAHA DX 21 a el. kytaru. Setup se může zdát poněkud chudý, ale rozhodně dostačující na slušné výsledky. Dále se budu věnovat živému hraní, které mě dává nejvíc zabrat.

    Vymyslet monopost na live hraní byl (a stále je) opravdu tvrdší oříšek. Přeci jen chci hrát vlastní skladby, tak to musí i tak vypadat. Střed všeho bude jak jinak notebook, dobrá zvukovka a nějaký kontroler. Z podstaty, že vyrobím skladbu ve FL prakticky hotovou, musím si najít činnost v ovládání, která bude alespoň z části skladbu ovlivňovat. Podle toho jsem rozhodl používat jako inteligentní player ABLETON LIVE, který (jak mnozí už znají) je na podobný hraní přímo dělaný. Rychle jsem zjistil, že v začátcích potřebuju jednoduše pustit skladbu-polotovar a zároveň používat různé nástroje (Albino, Purity, Vanguard, CV-80 atd..). ABLETON byl přesně ten soft, který nabízel (opět jednoduše jako FL) přesně to, co jsem potřeboval. 

    To je samosebou jen část všeho podstatného, co je na živé vystoupení potřeba. Na ovládání abletonu jsem si pořídil kontroler NOVATION SL 61 a zvukovka vyhrála ALESIS iO 26. Tento kontroler je přímo stavěný na ableton a jako jeden z prvních měl (dnes už běžné) automapy. Nejedná se o mapu do auta, ale o užitečnou funkci přednastaveného ovládání. Nemusím snad víc popisovat. Všichni známe.. Po dlouhé době trápení s nastavením abletonu a kontroléru se konečně dostavují výsledky. Od začátku mě pronásledovaly nevysvětlitelné problémy, které nemohli rozlousknout i profíci. I zvukovka dělala potíže. Po čase přicházím na další pravidlo, které je podstatné pro bezproblémový chod počítače na muziku : NEPŘIPOJOVAT POČÍTAČ K INTERNETU !!! (až na nutné aktualizace a autorizace). NEINSTALOVAT ŽÁDNÝ GAMESY !!! Počítač na muziku musí zůstat co nejčistší. 98% všech problémů způsoboval zakálenej komp. Od chvíle, kdy toto pravidlo dodržuji, nemám žádný problém, windowsy nabíhají rychle, nic se neseká..
     Takže ableton nakonec běhá, kontroler funguje a je velká spokojenost, že jádro techniky už mi umožňuje hrát na akcích. Můžu si začít vychytávat samotné ovládání a fígle, naučit se to všechno ovládat automaticky a bez přemýšlení. Nástroj vám začne hrát až ve chvíli, kdy se ho naučíte ovládat, proto to chce neustále trénovat, mlátit do kláves a kroutit knobama.

    Už jsme skoro v současnosti, kdy pořád tento systém využívám a počítám s ním i v blízké budoucnosti. Musím už také brzdit s tím, co prozrazuji, neboť se mi neustále otevírají nové možnosti a praktiky, které testuji a nemám je ještě plně pod kontrolou a také bych nerad vyzradil všechny detaily a novinky.

    Vrátíme se zpátky k technice a popíšu vlastnosti zvukové karty ALESIS iO26, kterou používám na live.

    Rozmyslet si typ zvukové karty je taktéž důležité, jako vědět typ softwaru, který mi nejlépe sedí. Je dobré přemýšlet do budoucnosti a spíš naddimenzovat, než šetřit peníze a podcenit. Stejně tak i s výběrem notebooku (v tuto chvíli popisuji periferie z mobilní workstation, kterou tahám na akce). (Jako noťas používám dostačující DELL Latitude D530 (2.5GHz dualcore, 4GB RAM))Máme možnost vybírat ze dvou základních typů externích karet a to USB, nebo FIREWIRE. Logicky jsem se rozhodl pro druhou volbu. Jednoduše protože je rychlejší a nepotřebuje tolik procesor, než USB. Je spousta rozporuplných debat na téma USB vs FIREWIRE a pravdu mají všichni (zůstanu mezi těmito skupinami, aby mě jedna, či druhá nekamenovala:). USB karty fungují také bez problému, ale pro maximální zatížení s bezchybnou činností bych ji použil maximálně jako serato. Od začátku jsem věděl, že potřebuju zvukovku, co zvládne vícero kanálů dovnitř, vícero ven a musí spočítat běh několika synthů v realtime. To mohlo jedině připojení s FIREWIRE. Hned teď se zbavím jednoho mínusu, který FIREWIRE má a to je ultradebilní konektor a to jak v provedení 6pin (IEEE 1394a) a menší notebookový 4pin (IEEE 1394). Tak podstatná věc, jako je např. u člověka mícha v páteři, konstruktéři a inženýři kdysi velmi podcenili. Původně jsem zvukovku připojoval na 4pin, ale brzo jsem zjistil, že stačí lehce drnknout do kabelu a přerušilo se spojení (nezávislou a tu samou zkušenost mám u kamery vs harddisk, takže náhodu vylučuji). Rezignoval jsem s bojem "nějak to opravit", koupil jsem redukci na PCMCIA slot (2x IEEE 1394a), lehce upravil konektor aby se nemrdlal a mám vcelku klid.
    Tato zvukovka vyžaduje větší pořádek v registrech a hlavně jak píšu výše, vyhnout se tomu zpropadenýmu internetu. Je to robustní plechová krabice vážící 3 kila, takže těsně u limitu pohodlného transportu. Zpracování a detaily jsou taktéž kvalitní a budí dojem dlouhé životnosti. Vybral jsem si ji také krom FIREWIRE připojení také kvůli obsažnosti, které karta nabízí.
    Za cenu necelých 11 tis. je k dispozici 8 kanálů IN (mic, line, guit), každý má svůj předzesilovač,  potenciometr a indikaci. Fantom lze zapínat jednotlivě po dvou kanálech (napájíte jen to, co je potřeba). 4x stereo OUT, optika IN-OUT, SPDIF, MIDI.. Na podrobnější specifikace mrkněte třeba zde.

    Nyní více informací o NOVATION 61 SL. (v odkazu verze s 25 klávesami)

   Tento kontroler byl v době, kdy jsem ho pořizoval vcelku revoluční nástroj. Šlo hlavně o funkci automap, která ušetří spoustu práce a zpřehlední celé ovládání. Protože jsem chtěl používat Ableton, vybral jsem si tento kontroler už z důvodu, že je na Ableton přímo stavěn. Jako novinka tenkrát stál +- 14 tis., proto jsem ani neváhal a objednal. 
Ve spojení s výše popisovanou zvukovkou a abletonem (který v odlehčené verzi získáte spolu s remoteSL) je na světě 8stopý (co se týče vstupů) nástroj s nekonečnými dalšími možnostmi. Plastový "docela-dobře-vypadající" vzhled mi nevadí ani po létech. Krokové encodery, potenciometry, pady, i fadery běhaj stále přesně a vyváženě. Jen tlačítka při stisku lehce dřou o stěny panelu, ale to je jedinej negativní detail, co bych asi dodal.
    Nad ovládacíma prvkama je v celé délce displej (u novější verze NOVATION 61 SL MKII je absence pravé části displeje nad faderama, což vůbec nechápu. Asi chtěla společnost ušetřit). Modré podsvícení a bílé písmo nijak zvlášť nevadí. Na tomto displeji se zobrazují jednotlivé funkce, takže vždy vidíte, co ovládáte. Při používání šablon (template) se jednoduše funkce mění podle toho, jakou šablonu vyberete, nebo jaký aktivujete nástroj. 
    Další podrobnosti a detaily o tomto kontroleru si popřípadě vygůglete. Podstatné jsou hlavně zkušenosti, které s nástroji a technikou obecně máme.

    Tento základ (ntb, alesis io26, remote 61 sl) používám třetím rokem hlavně na akcích, takže je přítomna i fyzická zátěž. Vlhkost (nemyslím přímo déšť, ale třeba jen rosa) bývá vždy asi největší problém a otlučení techniky (každého věc, já se snažím dávat velký pozor). Komponenty se zdají být odolné a zatím bez problému.
   
    Další důležitou věcí, je mít na co to všechno postavit. Všichni co nějak hrají na festivalech, nebo klubech moc dobře znají, jaký je častokrát problém na dj-pult něco postavit, nebo je tam bordel, nebo je nízký, nebo zas vysoký.. Mít vlastní přenosný pultík se ukázalo jako výhra. Používám klasický X stojan, na něm dřevěnou desku, trochu vychytat, jak to co nejúsporněji poskládat, nějaký držáčky a bazmekečky.. Jak jednoduché.

    (Na fotce je čerstvě dodělaný držák pro microkorgy a nedodělaný držák pro mix.)
    

Pokračování příště...